V roce 1986 vydal Peter Gabriel své komerčně nejúspěšnější album „So“, zásadní nahrávku, díky níž přestal být vnímán jako prog/artrockový umělec. Stal se z něj performer známý té nejširší veřejnosti. Milionové prodeje, množství hitů, nejhranější videoklip v historii MTV – to vše díky devítiskladbové kolekci písní. Některé z nich („Red Rain“, „Sledgehammer“, „Don´t Give Up“) zná vlastně úplně každý, byť možná ani netuší, od kteréhože interpreta jsou.

Pětadvacet let od vydání této sbírky oslavil bývalý frontman GENESIS stylově – novou, speciální emisí desky a zejména pak dlouhým turné, které se protáhlo na dva roky, neminulo Prahu a nakonec ani Ostravu. Teprve třetí Gabrielova zastávka v České republice kupodivu nepřiměla jeho fanoušky k výraznější aktivitě a tak ve vítkovické ČEZ Areně zůstala možná až třetina míst prázdná.

Stárnoucímu Gabrielovi (sto mu přeci jen ještě není, ale sedmdesátka se blíží) to však náladu nejspíš moc nezkazilo. Přesně v osm nastoupil na pódium, přečetl z papírku pár vět česky a s konstatováním, že už raději nebude hanobit náš jazyk, uvedl švédské zpěvačky Jennie Abrahamson a Linneu Olsson. Ty obdržely přibližně dvacet minut přetavených ve čtyři skladby, ale že by měly málo času předvést se, na to si opravdu nemohou stěžovat. Vždyť pak dostaly dostatek prostoru přímo v samotném mistrově ansámblu coby doprovod.

Ten na turné „Back To Front“ tvoří sestava podílející se na zmíněném albu „So“, takže obeznámený fanoušek se mohl už dopředu těšit na jména jako Manu Katché či Tony Levin. Stejně tak mohl očekávat odehrání tohoto alba v jeho kompletní délce, čemuž však předcházel ještě předkrm: akustická část pod plnými světly („OBUT“, „Come Talk To Me“, „Shock The Monkey“), následovaný elektrickým hlavním chodem (dalších sedm skladeb) a deska, kvůli níž se celé turné vlastně uskutečnilo, pak měla sloužit jako pomyslný dezert.

Stalo se tak. Vystoupení po pomalejším rozjezdu postupně gradovalo, a to až do skvělého závěru („Biko“), který si publikum odzpívalo samo - zatímco Gabriel v tu dobu nejspíš už odpočíval v zákulisí. Tomu však předcházelo mnoho událostí. Zejména skvěle vystavená show s vynikající hrou světel i doprovodnou pódiovou aktivitou. Specialitou budiž pojízdné jeřáby se světly a kamerami, vypadající jako nějaká robotická monstra a přenášející všelijak zkreslený obraz na boční plátna a jinak upravený zase na obrazovku za kapelou. Některé prvky, např. různé tanečky či pohybové kreace, jsou sice podle všeho neměnnou součástí repertoáru (kdo viděl skvělé DVD „Growing Up“, potvrdí), ale ani tak člověk pomalu nestíhal sledovat vše, co se děje.

Vrcholy? Co takhle „Family Snapshot“, v jejíž půlce se kapela zničehonic překlopila z akustické do tvrdé polohy, přičemž ve stejném okamžiku se vypnula světla v hale a rozjela se světelná show na pódiu? Totální hitovka „Red Rain“? Husí kůže při „Don´t Give Up“, kde Jennie Abrahamson skvěle nahradila Kate Bush, jež duet s Gabrielem nazpívala? „In Your Eyes“ doplněná hlubokým Levinovým vokálem? Tvrďárna „The Tower That Ate People“? Nebo už zmíněná, publikem hromadně odzpívaná „Biko“? Při dvouhodinovém a komplexně skvěle pojatém vystoupení prostě těžko zmiňovat. Vše perfektně secvičené, s minimálním prostorem pro improvizaci, přesto však nikterak profesorské, natož sterilní. A to, že Gabrielovi hlas občas přeci jen trochu ujel („Solsbury Hill“), na věci nic nemění.

Byla by zatracená škoda jeho případný další koncert minout. Pokud už k němu nedojde, lze se těšit na DVD z tohoto turné, příp. na audio záznam z libovolného koncertu. Nahrávány jsou všechny, včetně toho ostravského.